Rodák z Prahy Adam Plachetka absolvoval Pražskou konzervatoř u profesora Luďka Löbla a HAMU. Roku 2005 debutoval v Národním divadle v Praze. V následujících letech zde vystoupil například jako Don Giovanni, Figaro (Le nozze di Figaro), Nardo (La finta giradiniera), Argante (Rinaldo), Guglielmo (Così fan tutte), Přemysl (Libuše) a Vladislav (Dalibor). Od září 2010 je Adam Plachetka stálým členem ansámblu Wiener Staatsoper. Od debutu v roli Schaunarda (La bohéme) se zde objevil mimo jiné jako Melisso (Alcina), Don Giovanni, Dulcamara (L`elisir d`amore), Figaro (Le nozze di Figaro, Il barbiere di Siviglia), Guglielmo, Publio (La clemenza di Tito), Mustafà (L`Italiana in Algeri), Alidoro (La Cenerentola), Conte Almaviva (Le nozze di Figaro), Dottor Malatesta (Don Pasquale), Paolo Albiani (Simon Boccanegra) nebo Riccardo Forth (I Puritani). Pravidelně hostuje v Metropolitní opeře v New Yorku (Don Giovanni, L`elisir d`amore, Le nozze di Figaro, Così fan tutte) a na Salzburger Festspiele (Benvenuto Cellini, Rusalka, Don Giovanni, Le nozze di Figaro, Die Zauberflöte). Jeho další operní závazky čítají Bayerische Staatsoper v Mnichově (La Calisto), Royal Opera House Covent Garden v Londýně (Don Giovanni, L`elisir d`amore), Baden-Baden festival (Così fan tutte, La clemenza di Tito), Glyndebourne (Le nozze di Figaro), Carnegie Hall v New Yorku (Salome), Deutsche Oper a Deutsche Staatsoper v Berlíně (Don Giovanni, Le nozze di Figaro), Teatro alla scala (Così fan tutte), Lyric Opera v Chicagu (Le nozze di Figaro, Die Zauberflöte), Houston Grand Opera (Le nozze di Figaro) nebo Opéra de Paris (La Cenerentola). Na koncertních pódiích se objevil například v Musikvereinu ve Vídni a v Grazu, ve Wigmore Hall v Londýně, v Usher Hall v Edinburghu, v Herkulově sále v Mnichově, ve Vídeňském Konzerthausu, v Konserthuset ve Stockholmu a v pražském Obecním domě a Rudolfinu. Spolupracoval s Chicagským symfonickým orchestrem, Symfonickými orchestry Francouzského, Bavorského, Rakouského a Českého rozhlasu, Skotským komorním orchestrem, Českou filharmonií, Vídeňskými symfoniky a stockholmskou Královskou filharmonií. Adam Plachetka pořídil nahrávky pro Arte, Arthaus Musik, Capriccio, Clasart Classics, Českou televizi, Český rozhlas, Deutsche Grammophon, Mezzo, Naxos, Nibiru, Orfeo, ORF, Radioservis, Servus TV, Supraphon a Unitel Classica. Vystupuje pod taktovkou dirigentů jako Marco Armiliato, Daniel Barenboim, Mariss Jansons, Fabio Luisi, Riccardo Muti, Andris Nelsons, Yannick Nézet-Séguin, Christian Thielemann nebo Franz Welser-Möst.

David Švec

David Švec studoval hru na klavír a dirigování nejprve na Konzervatoři v Českých Budějovicích a poté na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. V únoru 2000 se účastnil mistrovských dirigentských kurzů u Sira Colina Davise v Drážďanech, v roce 2002 absolvoval studijní pobyt na Universität für Musik und darstellende Kunst ve Vídni (u L. Hagera). V roce 2004 získal v mezinárodní soutěži Belvedere ve Vídni cenu BösendorferPreis v kategorii Opera coaching. Jako klavírista již od roku 1998 spolupracoval s Pražským komorním orchestrem, je vyhledávaným komorním hráčem, natočil řadu snímků na CD i pro Český rozhlas. Pravidelně spolupracuje s předními českými pěvci, například se sopranistkou Evou Urbanovou, s basbarytonistou Adamem Plachetkou nebo sopranistkou Kateřinou Kněžíkovou, se kterou v roce 2021 natočil písňové album Fantasie. Již během studia působil v Janáčkově opeře v Brně, kde dirigoval řadu operních i baletních titulů (Kouzelná flétna, České jesličky, Čaroděj ze země Oz, Maškarní ples, později Lazebník sevillský, Jakobín, v roce 2010 zde provedl českou premiéru Deníku Anny Frankové). V září 2003 nastoupil do opery pražského Národního divadla, od roku 2011 je zde ve stálém dirigentském angažmá. V Národním divadle se představil za dirigentským pultem inscenací Kouzelná flétna, Don Pasquale, Prodaná nevěsta, Hry o Marii, Jakobín, Únos ze serailu, Don Giovanni, Nápoj lásky, Pelleas a Melisanda, Čarokraj, Popelka, Juliette, Tosca, Výlety páně Broučka. Pro balet Národního divadla uvedl světovou premiéru baletu Othello na hudbu L. Janáčka (2010), Popelku S. Prokofjeva (2011), Šípkovou Růženku P. I. Čajkovského (2012), v rámci představení Amerikana III. ve Státní opeře Theme and Variations P.I.Čajkovského a Fancy Free L.Bernsteina (2012), v roce 2014 v Národním divadle Českou baletní symfonii, v roce 2017 pak představení Timeless se Svěcením jara I. Stravinského. V říjnu 2016 nastudoval se souborem Národního divadla a Kühnovým dětským sborem první pražské uvedení Noemovy potopy Benjamina Brittena, V roce 2019 v Národním divadle uvedl první české provedení oper Michaela Nymana Letters, Riddles and Writs a Stevena Stuckyho The classical style, v listopadu 2019 potom českou premiéru baletu Leonce and Lena. V říjnu 2021 nastudoval v Národním divadle moravskoslezském novodobou premiéru opery Jaroslava Křičky Bílý pán. V lednu 2022 se stal šéfdirigentem Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, jeho prvním počinem v tomto divadle byl v dubnu 2022 Verdiho Requiem a v létě téhož roku připravil scénické provedení Händelova oratoria Mesiáš na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově. Spolupracoval s většinou českých symfonických orchestrů, v poslední sezóně například se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Komorní filharmonií Pardubice, Jihočeskou komorní filharmonií, Filharmonií B. Martinů Zlín, Moravskou filharmonií Olomouc atd., v únoru 2021 debutoval s Bamberger Symphoniker. Ze zahraničních hostování lze uvést zejména spolupráci na nastudování oper Její pastorkyňa v barcelonském Teatro Liceo (2005), Věc Makropulos v Opera national de Paris (2007, 2009) a ve Wiener Staatsoper (2015), Liška Bytrouška v Lyonu (2013), ve Vídni (2014) a v Glyndebourne (2016), Rusalka v Barceloně (2012), v Paříži (2015) a v Theater an der Wien(2019), Veselá vdova v Paříži (2017). Od roku 2017 spolupracuje též se Slovinským národním divadlem v Lublani, kde v únoru 2019 nastudoval novou inscenaci Smetanovy Prodané nevěsty, v únoru 2020 potom operu Luisa Miller G. Verdiho. V roce 2014 vytvořil pro nakladatelství Bärenreiter nový klavírní výtah Janáčkovy opery Věc Makropulos, který byl poprvé použit při nastudování této opery v Bayerische Staatsoper v Mnichově.